Prezentační portál sbírek a informačních zdrojů


aktuální počet sbírkových předmětů: 10544

Hodiny Sloupkové hodiny s hracím strojkem A. Olbrich, Wien.

Autor: M. Miller & Sohn, Wien
Instituce: Technické muzeum v Brně
Sbírka: Technika
Technika: - (černá; kovově světlá)
Rozměr: š=240mm; d=450mm; v=200mm; hmot=4kg
Geografie:
   Lokalita nálezu/sběru: Česká republika

Datace: 1800 až 1810
Inventární číslo: 21.60-00022

Sloupkové hodiny ve stylu empírového slohu zdobené vytlačovaným reliéfem s motivem z řecké mytologie, k jejichž pohonu hodinového stroje je použito pera (černoleský krok) a s oscilátor ve formě kyvadla. Mimo bicího zařízení hodin, které je uváděno v činnost pérem, patří k hodinám i hřebíčkový hrací stroj (hrací strojek s válcem) zabudovaný ve spodní části podstavce, který hraje po odbití celých hodin. Chybí původní skleněný poklop. Výrobce hodin Martin Miller, 1769–1833, podnikal v oblasti hutnictví a zpracování železa ve Vídni a byl též mechanik a hodinář stolních hodin. Výrobcem hracího stroje byl Anton Olbrich starší, nar. 1790, pruský Wünschelburg (dnes polský Radków) působil ve Vídni jako licencovaný hodinář od 1. ledna 1821. První hudební mechanismus z jeho dílny je doložen nejpozději rokem 1823. Naposledy je zmiňován v roce 1861 jako Spieluhrenfabrikant (výrobce hracích skříněk); téhož roku byl vyškrtnut z daňového rejstříku, což pravděpodobně souvisí s jeho úmrtím. Anton Olbrich st. i jeho syn Anton ml. byli zároveň aktivní přibližně mezi lety 1857–1861, případně i později. Josef Olbrich, nar. 1797, Wünschelburg byl bratrem Antona Olbricha staršího. Původně působil společně s Antonem ve Vídni jako hodinář; samostatně je veden v adresářích od roku 1850. Anton Olbrich mladší, 1821 – 30. března 1892 byl synem Antona Olbricha staršího. Od roku 1856 provozoval vlastní dílnu ve Vídni, zmiňován je jako hodinář (Uhrmacher). Zemřel 30. března 1892 „po dlouhé nemoci“. Mezi lety 1856 a cca 1862 existovaly ve Vídni dvě dílny nesoucí jméno Anton Olbrich. Všechny výrobky však byly značeny pouze „A. Olbrich“. Odlišení je možné podle tvaru iniciály: syn užíval „A:“ s dvojtečkou, zatímco starší formu beze změny používal otec. Anton Olbrich starší je poprvé zmiňován jako výrobce hracích strojků v adresáři z roku 1821, jehož redakční uzávěrka proběhla na konci roku 1820. Začátek jeho podnikání tedy pravděpodobně spadá do let 1819–1820. Vzhledem k číslování výrobků lze předpokládat, že všichni tři tvůrci (A. Olbrich st., A. Olbrich ml. a Josef Olbrich) zpočátku používali společný nebo navazující systém číslování. Na přelomu let 1854/1855 byla firma A. Olbrich zaregistrována k účasti na průmyslové výstavě v Paříži (1855), ačkoliv výsledky této účasti mohly být finančně nevýhodné. Následně byla patentová práva převedena na tři investory. Od roku 1857 do roku 1863 byli Anton Olbrich st. i ml. registrováni na stejné adrese: Gumpendorf, Hauptstraße 33, 1. patro.V roce 1859 firma inzerovala hrací mechanismy „s 2 až 12 skladbami“ pokrývající písně a tance „všech národů a Orientu“. Výrobky byly označovány jako „krabicové hudební mechanismy“ (Kasten-Musikwerke) nebo „ocelové pružinové hudební mechanismy“ (Stahlfeder-Musikwerk). Anton Olbrich st. ukončil činnost mezi lety 1861 a 1863. Na jeho původní adrese žádný přímý nástupce nepokračoval. Anton ml. měl již vlastní podnik, který fungoval až do jeho smrti roku 1892. V letech 1857–1863 tak ve Vídni existovaly souběžně dvě firmy pod názvem „Anton Olbrich“, které patrně prodávaly výrobky pod stejným označením. Podle odhadu Otmara Seemanna dosáhl celkový počet vyrobených kusů rodiny Olbrichových (Anton st., Anton ml., Josef a jeho nástupce Josef Wyskočil) více než 30 000 kusů. Tento údaj je orientační — část výrobků nebyla značena a systém číslování byl nejednotný. Závěrečná fáze výroby je charakterizována zvukem ostřejším, křehčím a drsnějším, zejména ve vyšších tónech, pravděpodobně v důsledku nižší kvality materiálu nebo tlaku na ceny. Ačkoli byla kvalita zvuku výrobků firmy Rzebitschek často vyšší, Olbrichovi přispěli zejména uchováním dobového hudebního repertoáru z východních, jižních a jihovýchodních oblastí monarchie, což má význam pro výzkum dobové hudební recepce.

Součástí kolekce
Mechanické hrací stroje