Prezentační portál sbírek a informačních zdrojů

Autor: Franz Staedtner
Instituce: Technické muzeum v Brně
Sbírka: Fotografie
Materiál: Sklo (sklo)
Technika: - (fotografie)
Rozměr: v1=70mm; s1=70mm; s2=100mm; v2=84mm
Geografie:

Datace: počátek 20. století
Inventární číslo: 20.30-02610

84317 Řepný cukr. Cukrovar. (Areál cukrovaru s vysokým komínem.) Při výrobě cukru z cukrové řepy se sklizená řepa nejprve pere a zbavuje nečistot, řeže na úzké proužky („řízky“) a prochází difuzérem, kde se z ní cukr vyluhuje vodou při různých teplotách. Vyluhované řízky se pak užívají pro krmení dobytka. Vyluhovaná cukerná šťáva se čistí, filtruje a čeří přidáváním vápna a působením oxidu uhličitého v saturátoru. Tím se v ní neutralizují výluhy rostlinných kyselin, vysráží se do zákalu, nakonec se cedí a profiltruje v kalolisu. Tento postup se dvakrát až třikrát opakuje. Pak se šťáva vaří (zahušťuje) a odpařuje za sníženého tlaku vzduchu a tato „těžká“ šťáva se opět filtruje. Ve vakuovém varostroji pak nastane postupná řetězová krystalizace, po zahájení procesu krystalizace přidáním malého množství krystalického cukru. Po vykrystalování ve varostroji se zkrystalizovaná cukrová hmota odstředí a propláchne v odstředivkách od tekutých nečistot (melasa), zbývajících z původní šťávy a výsledná vlhká vykrystalizovaná cukrovina se nyní (v starších technologiích se plnila do forem) suší na krystalický cukr, který se přes síta prosévá a rozděluje na jednotlivé frakce zrnitosti. Naproti tomu „zadní cukr“ čili melasa, který obsahuje asi 40 % nevykrystalizovatelných cukrů a ošklivě páchne, se užívá k výrobě lihu či kvasnic, krmiv pro zvířata a jiné.

Součástí kolekce
Historické fotografie